PRVNÍ VŠESOKOLSKÝ SLET V SAMOSTATNÉ REPUBLICE A TJ SOKOL V HODONÍNĚ
Před 100 lety, ve dnech 6. června – l. července r.1920 probíhal v Praze VII. Všesokolský slet – první v nově zrozené Československé republice, jako mohutná oslava vydobyté státní nezávislosti a svobody. Uskutečnil se přes rozpačitý postoj vlády, doporučující jeho odklad na pozdější dobu, v čase palčivě pociťovaných poválečných problémů jevících se nejvíce v potížích zásobovacích, dopravních a bytových. Všechny překážky však překonala touha členstva i nezanedbatelného množství sympatizantů po Spontánním projevu nadšení z naplnění sokolských vlasteneckých cílů a manifestaci za zachování tolika obětmi vykoupeného míru.
K jednotám, které se iniciativně zhostily náročných úkolů v přípravné i finální fázi náležela také Hodonínská. Pociťovala radostnou euforii z konce násilné germanizace města a zejména válečné perzekuce, postihující vícero jejích předáků vězením. Jen o zlomek mu např. unikl br. prof. Josef Krejčí,/v 1. 1919-1920 starosta/jenž zůstal až do pádu habsburské monarchie pod policejním dohledem, ač při domovní prohlídce u něho nebylo nalezeno nic, co by mohlo být využito jako corpus delicti.
1 Přes vytížení angažovanosti v převratových událostech na Moravsko-Slovenském pomezí bez odkladu markantně zesílila tělovýchovnou aktivitu. V duchu zde tradičně pěstované česko-slovenské vzájemnosti ihned přikročila k obnově válkou přerušené spolupráce s přilehlými místy slovenského Záhoří. Nyní už nabízí kontaktů, tam bez dřívějších úředních zábran založenými jednotami, přičemž její členové v některých místech kooperovali. Přímo vystupovali na veřejných cvičeních ve Skalici nebo Gbelech a Akademii v Holíči
V roce 1919 přikročila okamžitě k soustavnému nácviku na VII Všesokolský slet, jehož kvalitu ukázali s ostatními mimo jiné např. při veřejných cvičeních v Kyjově a 14. září t.r. v Hodoníně, kde k tomu účelu posloužil dočasně pronajatý pozemek v Bažantnici. Pořad zpestřilo vystoupení II. roty domobraneckého pluku č. 21, brilantně zopakovanými prostnými z VI. sletu.
Nejrozměrnější obraz radostné, svědomité přípravy a dokonalého secvičení podal slet sokolské Župy J.A.Komenského v Břeclavi 15. srpna t.r. zařazený do rámce Slováckého dne, což blahodárně přispělo k morálnímu i hmotnému efektu této akce. K ní tehdy příslušející hodonínská jednota tam vyslala 21 cvičenců. 28. října neopomenula též účast v předsletovém štafetovém běhu, při němž si sokolové předávali poselství určené prezidentu Masarykovi.
Hodonínský Sokol se snažil přispět k pohodové atmosféře sletu a proto přesně plnil pokyn ústředí ČOS jednotám, aby si vzhledem k zásobovacím těžkostem zajišťovaly stravování v Praze samy. Tak naši bratři a sestry nashromáždili a odváželi sebou 175 kg pšeničné mouky, 20 kg krup, 5 kg hrachu, 1 kg krupice, 8 kg čočky, 62 kg fazolí, 7 kg cukru, 5 kg sádla a 2 masové konzervy. Členové dávali z velké části přednost individuálnímu stravování, takže sokolské kuchyně poskytovaly jídlo často chudým občanům. Hodonínskou sokolskou jednotu reprezentovalo tehdy v české metropoli 103 členů. VII Sokolský slet, konaný v prostředí svobodného Československého státu, se těšil velkému přílivu zahraničních návštěvníků – Jihoslovanů /jejich příjezd v uvítacím projevu zvlášť vyzvedl ministr zahraničních věcí Dr. E .Beneš/ Lužických Srbů, Ukrajinců, Rusů, Američanů, Angličanů, Francouzů, Belgičanů a Švédů,
Zahajován byl, jako pokaždé, poutí k mohyle Dr.Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera na Olšanech spojenou S pokládáním věnců a kytic, symbolizující věrnost jejich odkazu, k němuž patří stmelování národů prostřednictvím sokolských aktivit.
Hutný program této hlavní přehlídky sokolské zdatnosti rozdělili organizátoři do čtyř termínů.
2 5. 6. června r. 1920 probíhal Den školní mládeže-vystoupení 13.000 žáků škol ve věku od 9 do 14 let, jejichž skvělému výkonu nečekaně přihlížel prezident republiky, nejproslulejší hodonínský rodák br. T.G.Masaryk. Později aplaudoval i s chotí obdivuhodným dovednostem mužů a žen.
- června v témže věkovém rozmezí slet. sokolského žactva a o týden později sokolského dorostu. Kromě perfektního předvedení nastudovaní svých skladeb upoutal diváky navíc i novým spartanským úborem.
Vrcholné sletové dny 29.června – 1. července se odbývaly na letenské pláni. Oživily všechny nezapomenutelné momenty ze sletů dřívějších a čerstvými dojmy je ještě více umocnily. Obrovské množství přítomných nadchla úchvatná cvičení mužů a žen jak prostná tak nářaďová, stejně jako závody ve sportovních disciplínách – plavání, skocích do vody, šermu a střelbě. Nemenší úspěch sklidila také sokolská jízda a vystoupení nově zformované československé armády s prvotřídními ukázkami husitské bojové techniky a Žižkovy bojové strategie.
Scénu, jíž pořad kulminoval, představovala stavba sochy Svobody. (Za ozvěny dělostřelecké rány a tónů Smetanovy Libuše vcházela na sletiště Veliká Máti Vlast. Doprovázena genii naší vlasti vystupovala na oltář, žehnala a zapálila posvátný oheň. Poté se ihned objevovali první dělníci přivážející balvany a kladoucí první základy ke stavbě. Uprostřed mezi průvodci vítala Máti Vlast shromážděný lid, povzbuzeně nastupující k dílu. Mezi aktéry se nacházeli i reprezentanti nově zřízené Sokolské Župy Slovácké, nevyjímaje bratry a sestry z hodonínské jednoty. Po sobě přicházející skupiny byly podřizovány k tématu přiléhajícími melodiemi a prapory vlajícími nad jejími hlavami. Po zastavení odevzdávaly přinesený materiál poblíž místa, kde stál již vztyčený stožár a ihned se stahovaly ze středu do rohů arény.
Následný tanec 200 dívek v bílých halenkách a květovaných červených sukních mávajících bílými šátečky znázorňoval vzestup národního uvědomění vedoucí k vymanění z cizího područí. Vystřídaly je početné útvary sokolů, předvádějících výjevy z I. Všesokolského sletu, které symbolizovaly víru a statečnost.
Usilovná stavební práce se chýlila k závěru, když ji přerušil útočný tryskový vpád 21 nepřátelských jezdců do arény, hřměním děl a rachotem strojních pušek na znamení války. Velkou Matku Vlast neurvale srazili k zemi a mrštili pochodeň k zapálení téměř hotového díla. Její pád ztvárňoval neblahý osud naší vlasti, stejně jako k zemi se kácejícím pobíjeným lidem. Tichý odpor proti násilí zobrazovali Sokolové přimykající se ke svým praporům. Chmurný pohled na mrtvé podbarvoval smuteční hudební motiv.
Zakrátko se však ozvaly slavnostní tóny ohlašující příchod dětí – naděje domoviny. Kolem Velké Matky, ztělesněné herečkou Růženou Naskovou, poklekly a projevem hluboké lásky ji vzkřísily. Zvuk hlaholících zvonů mísící se s dělovými výstřely oznamovaly vítězství nové doby a nastolení svobodného života. Dramatické podání soudobých historických proměn /docílených vítězstvím národněosvobozeneckého hnutí/pokračovalo nástupem legií s Bílým Vítězem v čele, jenž připomínal probuzení blanických rytířů přinášejících na znamení výhry hlavu a ruce 8sochy s pruty svornosti. Vzkříšení mrtví šťastně vítali své osvoboditele a ihned se s elánem pustili do dohotovení díla, za chvíli slavně vyvstávajícího před všemi přítomnými v kompletní podobě, bez zmizelých podpůrných konstrukcí.
Dominantu, vyvýšenou nad všechny části sochy, představovala oduševnělá tvář kněžny Libuše – symbolu naší svobody a samostatnosti, pod níž dole vojáci s jásajícím lidem zpívali hymnu Slovanů. Jimi takto vzdávaný hold byl komponován jako přísaha budovatelů díla, bedlivě jej střežit a chránit. Celé vystoupení mělo muzikální zakončení, zahráním hymen slovanských spojeneckých národů a doprovodem k přednesené árii z opery Libuše vrcholící proroctvím „Můj drahý národ nikdy neskoná. Ideovému pojetí sletu též odpovídalo zaměření průvodních kulturních a společenských akcí. Jmenovitě položení základního kamene k pomníku Jana Žižky z Trocnova na Žižkově, otevření Muzea československých legií prezidentem T.G.Masarykem v zámku Troja nebo vernisáž sokolské výstavy, nazvané Sokolstvo v umění výtvarném.
VII. Všesokolský slet širokou veřejnost znamenitě oslovil, což při dodatečné audienci předáků Československé obce sokolské na pražském hradě před zahraničními hosty vysoce uznale konstatoval také prezident republiky T.G.Masaryk “ Bratře starosto, /šlo o Dr.Josefa Scheinera/ bratři Sokolové. Jsem potěšen vaším sletem. To co řekl bratr starosta vy jste prakticky vykonali a vykonali jste kus práce národní a politické. Vy pokračujete v tom, co jsme započali ve válce. Váš slet, zdá se mi, je krásným programem pro mír. Sokolu zbavenému všech dřívějších zábran neomezené působnosti přispěl k tak rychlému přílivu členů, že se záhy stal nejmasovější tělovýchovnou institucí v republice. Jeho stoupající přitažlivost povzbuzovala k zvýšené aktivitě i příslušníky žup a jednot, v čemž výjimkou nebyla ani jednota hodonínská. Jen v sletovém roku 1920 spoluúčinkovala na 15 veřejných cvičeních, včetně jí samotnou uspořádaného 8. srpna t.r. v Hodoníně a Komenského župy v, Uherském Ostrohu. 21. září t.r. kromě toho v soutěži v lehké atletice pořádané hodonínským sportovním klubem, kde se mezi vítěze zařadil též její závodník ve skoku vysokém bez můstku. K 20. výročí ustavení ženského odboru místního Sokola uspořádaly naše, ženy Akademii 11. a 12.prosince, jíž pro mimořádný zájem předvedly třikrát. V zkouškách statečného obhájce svobody a nezávislosti své vlasti, v dalším vývoji událostí vystaven, Sokol přes dvojí násilné vyřazení z veřejné působnosti statečně obstál a prokázal životnost svých idejí.
Miloš Hynek vzdělavatel T.J.Sokol Hodonín
