T.J.SOKOL V HODONÍNĚ V PŘEVRATOVÉM ROCE 1918
Symptomy agonie habsburského mocnářství, stále zjevnější od počátku roku 1918, se zákonitě odrážely také v prostředí Hodonínska. Protirakouské postoje zdejšího obyvatelstva citelně umocňovaly informace o náladách v Praze pohotově zveřejňované v regionálním českém tisku, které stupňující se krizi potvrzovaly. Pohnutí vzbuzovaly zejména citace Tříkrálové deklarace nebo Národní přísahy představitelů českého kulturního a politického života přednesené v Obecním domě Aloisem Jiráskem 13. dubna t.r., stejně jako referáty o průběhu oslav 50. výročí otevření Národního divadla 17. května t.r. a snad nejvíce oznámení o konání Kongresu utlačovaných národů ve Washingtonu jemuž předsedal prof.T.G.Masaryk.
Stranou zvýšené akcelerace národněosvobozeneckého hnutí nezůstala přirozeně T.J.Sokol v Hodoníně, od svého vzniku jedna z jeho hlavních opor. 14. dubna t.r. uspořádala Valnou hromadu, během níž se v diskusi probírala současná válečná realita s úvahami o postupu ve chvíli rakouské a německé porážky. Její předáci vzápětí živě zasáhli do pořadu prvomájové oslavy v Besedním domě. při němž vedle zástupce sociálně demokratické strany Filipinského vystoupil jako druhý hlavní řečník člen výboru jednoty br. MUDr.Josef Hrubý.
Oba byli potom fascinovanými posluchači určeni za členy deputace, pověřené tlumočit aktuální požadavky českých občanů starostovi města Dr.Fritzi Redlichovi. Provázel ji následně zformovaný průvod táhnoucí nejprve k radnici a pak k budově okresního úřadu k rozmluvě s hejtmanem. Nejvyšším správním činitelům tlumočila rezolutně žádost o radikální úpravu procedury voleb do obecního zastupitelstva /dosavadní sloužila nespravedlivému udržování německého složení obecního zastupitelstva a rady, a rázně naléhala na odstranění nehorázně diskriminace českého školství, zvláště umělých překážek zřízení české měšťanské školy v Hodoníně.
Obraz tohoto pohybu dokresloval vyslovený hodonínský projev solidarity se závěry účastníků prvomájové oslavy v Liptovském Sv.Mikuláši, deklarujících právo sebeurčení národů, demokratizaci volebního práva, svobodu slova i tisku; Vřelé pochopení nacházela rovněž v místní sokolské jednotě náležející od svého zrodu k průkopníkům česko-slovenské vzájemnosti na Moravskoslovenském pomezí, což demonstrovala přijímáním zájemců o sokolskou seberealizaci z Kopčan, Holíče a Skalice za členy, pešťskou vládou tam striktně zakázanou.
Neklamnou známkou uvolňování režimu bylo mimo jiné připouštění sokolských veřejných cvičení po vypuknutí války nepovolovaných. Po pětileté pauze se 15. září t.r. uskutečnilo v Masarykově rodišti na pozemku u Domu umělců, kde se původně plánovala výstavba sokolovny. Panovala tam vlastenecká atmosféra, již poněkolikáté s příznačným pominutím povinného holdu císaři.
Blížící se konec rakouského područí naznačila generální stávka 14. října t.r., ačkoliv na Hodonínsku nepřerostla v masové demonstrace. Názorně však touhu po něm vyjádřili železničáři na trati Přerov Břeclav blokováním vývozu potravin do Rakouska, Produktem tohoto vývoje bylo druhého dne provedené ustavení zvláštního výboru, připraveného ve vhodném okamžiku převzít městskou Správu v Hodoníně do českých rukou.
Složení si dohodli zástupci dvou zde nejsilnějších stran sociálně demokratické a státoprávně demokratické, v nejpřednějších funkcích však stanuli sokolští předáci br. prof.Karel Juda – Masarykův spolupracovník v době jeho poslanecké éry, br.JUDr.Eduard_Krajíček – vzdělavatel hodonínské sokolské jednoty, v čase univerzitních studií spolubydlící Dr.Milana Rastislava Štefánika a br. MUDrJosef Hrubý – aktivní člen Českoslovanské jednoty koordinující československou součinnost.
Čas k realizaci plánovaného záměru nadešel 29. října t.r. ráno, kdy do Krajíčkovy advokátní kanceláře došel telegram z Prahy, zvěstující vyhlášení Československé republiky. Pošta jej zachytila už v noci, ale starosta Dr.Fritz Redlich ho odmítl převzít, byť byl adresován Městskému úřadu. Bratři prof.Karel Juda a MUDr.Josef Hrubý spolu s redaktorem Slovácka Janem Lorencem se ujali okamžitě iniciativy k provedení potřebných opatření. V provozovně tiskaře br. Rudolfa Fencla zadali urgentní vyhotovení letáku osvětlujícího lidem dopad nastalých státoprávních proměn, čímž navazoval na o něco dříve vyvěšené plakáty vyvěšené na nárožích ulic. Současně zajistili spěšné ušití praporu v národních barvách.
Cesta všech hlavních postav hodonínského převratového pohybu vedla dále do lékárny PhMr.Václava Wurma, kde konzultovali sestavení národního výboru zvoleného ještě týž večer v Besedním domě. Představoval koalici 20 sociálních a 15 státoprávních demokratů, v popředí však figurovali opět přední činitelé sokolské jednoty, jmenovitě předseda prof.Kare1 Juda, tajemník JUDr.Eduard Krajíček, MUDr.Josef Hrubý, PhMr. Václav Wurma a několik dalších.
Vzrušující zpráva o naší státní samostatnosti se lavinovitě šířila městem a burcovala zdejší veřejnost k hromadným projevům nadšení, zahlazujícího rázem jeho zdánlivě německou tvářnost. Kvapem mizely všechny symboly dosavadní moci a německé nápisy. Zformovala se do průvodu v čele s ruskými a italskými zajatci, ubírajícího se k překvapivě opuštěné radnici. Ze vstupních schodů k přicházejícím promluvil br. prof.Karel Juda a následně kráčeli k budově okresního hejtmanství. Proti vůli hejtmana Svobody tam vztyčili prapor v národních barvách a pak pokračovali k redakci Slovácka před níž je oslovil JUDr.Eduard Krajíček. Citoval slova telegramu Národního výboru Prahy s dovozením pokyny místního charakterem a nabádáním ke klidu nepodléhání živelným reakcím.
Třebaže zdejší úvodní převratová fáze proběhla bez ozbrojeného konfliktu, Národní výbor nepodceňoval možný pokus o zvrat eventuálním vojenským zásahem. Z toho důvodu využil příslušníků tvořící Lidové stráže československé /většinou navrátilců z fronty/ k obsazení kasáren, jež tam laxní, převážně maďarskou posádku, lehce odzbrojil a nijak neoponovala výzvám jeho vyslaných mluvčích k odjezdu domů. Jejich prostřednictvím si prověřil i situaci na nádraží a zařídil spolehlivou kontrolu vojenských a nákladních vlaků směrem do Vídně.
Dne 30.října začal řešit otázku převzetí vlády na radnici. Zabývalo se jí plénum jeho v Besedním domě odbývané schůze, které určilo delegaci vedenou br.prof.Karlem Judou k jednání s dosavadním starostou Dr.Fritzem Redlichem. Šlo o prosazení návrhu na prozatímní společné řízení správy města a nároku na kontrolu všech obecních finančních záležitostí, prioritně chodu Městské spořitelny. Tentokrát nezaujal kategoricky odmítavý postoj, kladl si pouze podmínku, že němečtí radní nebudou napadání a perzekvováni. Když obdrželi záruku, slíbili rezignaci, ale ještě taktizovali a odstoupili až 31. října na základě ultimáta, týkajícího se zejména ekonomických věcí.
O demisi promptně uvědoměné okresní hejtmanství neprodleně vyrozumělo Moravský národní výbor v Brně, jenž po dohodě s paralelně fungujícím zemským místodržitelstvím s platností od 1. listopadu t.r. jmenoval vládním komisařem v Hodoníně JUDr.Eduarda Krajíčka. Působnost v úřadu zahájil symbolicky přejmenováním Hlavního náměstí na Masarykovo a prohlášením prvního československého prezidenta za čestného občana města.
Přes tyto příznivé změny tady napětí přetrvávalo, vzhledem k doznívajícímu válečnému stavu na Slovensku a jihomoravském pohraničí, hájenému dosud maďarskými a německými ozbrojenými silami. Navíc docházelo k důvodným výbuchům rozjitřeného lidu sahajícího místy k pogromům a rabování, což mohlo mladý stát hospodářsky velmi poškodit. Geografická poloha přiřkla Hodonínu postavení jednoho z klíčových úseků tranzitu vojenských a dobrovolnických oddílů v moravskoslovenském pohraničí, procházejících tudy do bojových pásem přispět k zajištění klidu a nerušeného fungování orgánů mladé republiky. Už l. listopadu se tudy na druhý břeh Moravy přesunul 25. zeměbranecký pluk vracející se z rakouského St.Pöltenu do Kroměříže, povzbuzený k pokračování v boji účinným projevem Dr.Eduarda Krajíčka.
Zlomil odpor protivníka v Holíči, Gbelích, Malackách, Zohoru a Devínském Jazeru a jen početná maďarská přesila mu zastavila postup na Bratislavu. Hodonínskému Národnímu výboru v čele s vůdčími osobnostmi místní sokolské jednoty připadla role spojovacího článku mezi pražským Národním výborem a operačními územími. Z toho důvodu si Hodonín vybrala za svoje přechodné sídlo prozatímní slovenská vláda, poslaná jím ujmout se moci na domácí půdě. Dopravila se sem po železnici 5.listopadu t.r. v časných ranních hodinách a po letmém uvítání Dr.Krajíčkem uskutečnila v domě br. MUDr.Josefa Hrubého v ulici Dolní Valy úvodní zasedání, přičemž si členové Dr.Vavro Šrobár, Dr.Pavol Blaho, Dr.Anton Štefánek a Dr.lvan Dérer rozdělili rezorty a vydali odtud první pokyny vojenského i politického charakteru k očišťování své domoviny od neústupného maďarského aparátu.
Tamní doznívající válečný stav stejně jako obdobně nestabilizované poměry v pohraničních částech Břeclavska a Mikulovska motivovaly zemské vojenské velitelství v Brně ještě téhož dne k podnětu zformovat v Hodoníně na pomoc ozbrojený dobrovolnický útvar pod velením setníka Cyrila Hluchého, nazvaný Slovácká brigáda. Během necelých dvou týdnů čítala 8000 mužů a představovala největší uskupení svého druhu. Přísahou na sokolský prapor 17. listopadu t.r. před hodonínskou radnicí vyslovila Slovácká brigáda vysoké uznání úloze příslušníků naší jednoty v těchto pohnutých událostech. Potvrdili, že vyznávání Tyršových a Fügnerových idejí nikdy nebrali jako pouhá slova.
Miloš H y n e k
vzdělavatel T.J.SOKOL HODONÍN
