Rok 2017 je pro Tělocvičnou jednotu Sokol v Hodoníně jubilejní. Připomíná si 145. výročí svého založení, přičemž může s hrdostí hodnotit výsledky své působnosti, jichž přes četná protivenství během téměř půdruhého století dosáhla. Se ctí prokázala životnost idejí Dr.Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera; a to i v podobě nejvyšších obětí některých členů, jejichž památka si zasluhuje trvalou úctu.
První kroky k jejímu ustavení r 1872 jsou spjaty s osobností místního advokáta br.Dr.Aloise Beránka k nimž ho písemně vybídl br.Dr.Alois Pražák z Brna, /zanedlouho poslanec zemského sněmu moravského a říšské rady/ vkládající rodícímu se spolku do vínku úlohu opory národně osvobozeneckého hnutí, jako účinné protiváhy rostoucí násilné germanizace města. Navíc mu nabízel dodání schopného cvičitelé br.Hynka Gráfa, bude-li pro něho nalezeno úřednická místo, což adresát vyřešil přijetím do vlastní kanceláře.
V dubnu téhož roku proběhla pak v hostinci u Cambalů v Jánošíkově ulici schůze přípravného výboru, kde přítomní vyslechli proslov br. Mořice Švarce o významu Sokola a prokonzultovali připravený návrh stanov. Ustavující procedury uzavřela ustavující valná hromada, jejíž plénum zvolilo vedení jednoty v čele se starostou br. Karlem Kopečkem a náčelníkem Hynkem Gráfem.
Spolek začínal pracovat za velmi neutěšených podmínek. K dispozici měl jen velmi malou místnost v hostinci u Lakenaurů, později mírně rozměrnější prostory v restauraci u Koprů a domě br. Fuňáka. Jistý pokrok představoval přesun do předjevištních ploch v Besedním domě r. 1886, ale ani tato varianta nesplňovala parametry skutečné tělocvičny; té se dočkal až r. 1896 v interiéru nově postavené budovy České reálky na Horních Valech, kterou smlouvou s vydržovatelkou ústavu Maticí Hodonskou získal k používání v mimovyučovací době. Tam nacházel sokolský stánek až do r 1930 .
Tělovýchovná sokolská aktivita nabyla na soustavnosti od r.1886, vlivem zavedení pravidelných cvičebních dnů pod Vedením stálých cvičitelů. Vypovídá o tom uspořádání prvního veřejného cvičení na lukách u Očova r. 1887, zdařilého přesto, že se odehrávalo na neupraveném
terénu. Další zřetelný vzestup vykazovala od r. 1890 jak v rovině tělovýchovné, tak kulturně-společenské. Zviditelňovala se častějšími veřejnými cvičeními, ohlasem úspěšných šibřinek r. 1891, zřizováním nových odborů – r. 1893 veslařského a samostatného dámského, r. 1895 šermířského a r. 1903 ženského dorostu. Začal fungovat rovněž odbor vzdělavatelský, prvni vzdělavatel byl však až r.1913, a to JUDr. Eduard Krajíček, v době vysokoškolského studia spolubydlící Dr.Milana Rastislava Štefánika, později v 1. 1919 – 1921 první český starosta našeho města. Rostl též počet účastníků hodonínské jednoty při vystoupeních na Všesokolských sletech. S tímto rozmachem sílila touha po vybudovaná vlastní tělocvičny, inspirující k vytvoření výboru pro postavení sokolovny r. 1907.
Představitelé hodonínského Sokola náleželi k hlavním podílníkům na výdobytcích zápasu o rozvoj českého školství a kultury ve městě. Nepominutelná je např. jejich řídící úloha při realizaci
Hospodářské a národopisné výstavy r.1892 v Besedním domě, jejíž příprava upoutala samu Dr.Renatu Tyršovou z Prahy jež se do ní zapojila v roli spoluautorky průvodního katalogu. Šlo o předstupeň Slovanské národopisné výstavy v Praze r. 1895.
Rozhodující měrou zasahovali také do koncipování i instalace Slovenské výstavy /národopisné a hospodářské/ r.1905, zařazené jako součást programu Dnů přátel Slovače v Hodoníně, jimiž vrcholil
boj za všeobecné hlasovací právo na Moravskoslovenském pomezí. Jednota jej obohatila ještě župním sletem, jemuž přihlížela i pražská Sokolská deputace vedená Dr.br. Scheinerem.
V obou uvedených akcích ztělesňovala naše jednota zároveň svoji orientaci na vřelé upevňování česko-slovenské vzájemnosti. Vždyť tehdy byli jejími členy také bratři a sestry z Holíče a Skalice, kde maďarská vláda podobné iniciativy kategoricky zakazovala.
Slibný rozkvět zdejšího sokolského hnutí přerušilo vypuknutí první světové války odvolávající odtud 45 bratří na frontu, z nichž se po jejím skončení vrátilo 27 jako příslušníci československých
legií. Jiní, kvůli zjevným protirakouským postojům, putovali do vězení, internace nebo na ně byl uvalen policejní dozor.
Navzdory tomu se další neváhali postavit do čela převratového dění ve městě v roce l9l8. 10 jich zasedalo v zformovaném Národním výboru, jenž za předsednictví br.prof.Karla Judy pokojně zvládl převzetí radnice i ostatních klíčových pozic v místě do českých rukou. Činil též opatření k vysílání ozbrojených dobrovolnických jednotek k očištění Slovenska a břeclavského pohraničí od vzdorujícího nepřátelského vojenského a potlačovacího aparátu. Před odjezdem do operačního území to 17. listopadu t.r. ilustrovala příznačně přísaha Slovácké brigády na sokolský prapor.
V ovzduší Československé republiky se Sokol změnil z proskribované složky v uznávanou instituci s masovou základnou, což se promítalo i v následném vývoji naší jednoty. Před veřejnost předstupovala vícero župními slety /r.1922 u příležitosti 50. Výročí svého trvání, r. 1924 nebo krajským 2. června r. 1950 v předvečer otevření nové sokolovny/a veřejnými cvičeními, konanými nejprve na pronajatém pozemku v Bažantnici.
Významné mezníky v historii hodonínského sokola znamenaly zprovoznění stadionu v Rybářích dobrovolnými Směnami členstva r. 1925 na zakoupeném pozemku na Haltýřích a dostavba budovy sokolovny v Tyršově ulici, slavnostně předané starostovi br. Antonínu Rubanovi 9. června r. 1930. Jednotu popularizoval zejména v interiéru vybudovaný divadelní sál, sloužící nejen její kulturní prezentaci, nýbrž i rozmanitých složek jak místních tak pohostinských. Z vlastních odborů poskytoval nebývalé možností produkce odboru dramatickému, souboru Oktet, Hudebnímu kroužku a v neposlední řadě a Biu Sokol, pořádající představení pro veškerou veřejnost. Toto zařízení vedl bioodbor, k jehož úkolům brzy přibyla ještě péče o kino Lucerna, /v padesátých letech minulého století přejmenované na Oko/ získané do vlastnictví.
K neopomenutelným kapitolám jeho dějin náleží rovněž věrnost udržování bratrských česko-slovenských vztahů, v čemž se zvlášť zaníceně exponovala v čase stále zjevnějších úkladů o republiku, vycházejících z hitlerovského Německa. Do sokolovny byla ne náhodou soustředěna převážná část zvučné manifestace za uchování československé státní jednoty 5. května r. 1956 a 2. května r. 1937, zahrnující společná pracovní zasedání rad slováckých a záhorských měst.
Odhodlání zdejších bratří a sester k obraně domoviny se přesvědčivě ukázalo v kritickém roce 1938 a neochablo ani po potupném mnichovském diktátu. Následná okupace českých zemí hitlerovskou soldateskou 15. března r. 1939 je naopak ještě umocnila. Vyzařovalo odvážně též ze slov objevujících se-na stránkách časopisu Hodonínský Sokol, vydávaného od r. až do zastavení činnosti ČOS na všech stupních 12. dubna r.1941
Už v květnu r. 1939 uvedli do pohybu vlastní odbojovou skupinu, jeden z článků hnutí odporu České obce sokolské, později pojmenovaného Jindra. Na Hodonínsku téměř splývalo s okresní a místní pobočkou vojenské organizace Obrana národa. Participovali na shodně vytýčených úkolech, spočívajících v shromažďování zbraní k chystanému všeobecnému povstání, /větší soubor stažený včas z kasáren spolehlivě ukryli v sokolovně/ opatřování zpráv o rozmístění a pohybech vojenského a represivního aparátu protivníka i jeho záměrech, zajišťování bezdefektního provozu linek realizujících ilegální převody na Slovensko, kudy čeští vlastenci prchali do konstitující se československé armády v exilu a získávání finančních prostředků k úhradě nevyhnutelných nákladů i podpoře rodin zatčených nebo zmizelých spolubojovníků, zůstávajících bez živitele./ Obstarávaly se krácením tržeb v kině Lucerna, čímž se ušetřilo kolem 400 tisíc K, a druhý příliv plynul z před likvidátory uchráněné vkladní knížky s obnosem 170 tisíc, uložených u Občanské záložny. Z těchto zdrojů bylo přispěno 20.000 K na potřeby tajné vysílačky Věrný pes, fungující v Praze – Jinonicích. Z hodonínského Sokola bylo v domácím odboji zainteresováno 74 osob. 44 si vytrpělo „slasti“ 2_gestapáckých žalářů a 14 hrdinně zahynulo, jak na jejích počest hlásá pamětní deska ve vstupní chodbě sokolovny. Nejrozsáhlejší úder nacistických okupantů představovala gestapácká razie Aktion Sokol 8. října r. 1341 postihující zatýkáním též větší část výboru naší jednoty, Navazovala na zastavení činnosti ČOS 12. dubna t.r. a předcházela jejímu rozpuštění.
Sokolský duch tím nezanikl a okamžitě po osvobození docházelo k reaktivizaci činnosti. Hodonínská jednota svolala znovuustavující schůzi již 1. května r. 1945 a 12.t.m. mohutně přivítala prezidenta republiky br.Dr.Edvarda Beneše, zastavujícího se tu na cestě z Košic do Prahy. 27. října t.r. oslavila v sokolovně nadšeně 27. výročí vzniku Československa akademií, 10. července r.1946 uspořádala na stadioně v Rybářích veřejné cvičení a 8. a 15. června r. 1947 tamtéž župní slet, potvrzující pečlivou připravenost na XI všesokolský slet v Praze r. 1948. Ožilo i letní táboření soustřeďované V té době V Budíšově u Třebíče. Další osudy Sokola poznamenala nadlouho studená válka. V naší společnosti zapustil hluboké kořeny, takže v duších lidí nemohl zaniknout ani během čtyřicetileté nucené odmlky.
Prokázalo to jeho rychlá restaurace po sametové revoluci r. 1983. Také v Hodoníně nastoupil bez odkladu k obnově jednoty přípravný výbor svolávající 23. května r. 1990 ustavující schůzi na 31. t.m. kde plénum zvolilo nový výbor vedený starostou br. Josefem Havelkou, r. 1993 vystřídaným br. Vojtěchem Kopečkem. Zhostil se zdatně těžkých úkolů – dokončení GO sokolovny, řešení restitucí neprávem odňatého majetku a vytváření základních podmínek k činnosti odborů a oddílů.
V roce 1992 registrovala jednota 247 členů, Z toho 37 žáků a 42 žaček, uplatňujících se v oddílech všestrannosti, atletiky a tenisu. Jednota opět zazářila slety, akademiemi, šibřinkami, výlety a sportovními úspěchy i prestiž za hranicemi.
Činnost T.J.Sokol vícekrát vysoce ocenilo Město Hodonín. V roce 1918 pojmenovalo po třech významných funkcionářích ulice – br. Janu Muchovi, br. Dr. Františku Hessovi a br. Dr. Eduardu Krajíčkovi.
Roku 2007 udělilo dvěma zasloužilým předákům br. Vojtěchu Kopečkovi a br. MUDr. Josefu Hrubém in memoriam Cenu města Hodonína.
Vzpomínaje letošní jubileum vyslovujeme přání, aby sokolské ideje přijala co nejdříve za své mladá generace a už nikdy nenastaly žádné násilné překážky jejich šíření.
