1895 – 1942 Bratr Jaroslav Dobrovolský

JAROSLAV DOBROVOLSKÝ – starosta MĚSTA Hodonína  – Přední postava místního sokolského odboje

Jaroslav Dobrovolský se narodil 5. října 1895 v Lužicích. V Hodoníně působil od r. 1929 jako odborný učitel měšťanské školy chlapecké. Z oborů, v nichž získal aprobací, inklinoval nejvíce ke kreslení, jak mu to předurčil charakter jeho tvůrčích schopností. Svědčí o tom jím zkoncipované učebnice kreslení – Kreslení v prvouce a Kreslení ve 3. a 5. roce. Prezentoval se jako dovedný malíř a vynikl zejména díly grafickými, dřevoryty a linoryty. Velký zvuk získala rovněž jeho ex libris, jichž zhotovil asi 200. Prezentoval se úspěšně i za hranicemi – Bruselu, Los Angeles, Lvově, Debrecíně a Sydney, za což byl poctěn významnými cenami. Hodonínu zachoval jedinečnou výtvarnou dokumentaci dobové tvářnosti města. Z funkce starosty mu vydatně přispěl k výstavbě /např. činžovních domů, nové budovy okresního úřadu nebo úpravě parku na Mírovém náměstí, řešení regulace řeky Moravy/ i rozvoji kulturního a společenského života.

Charakterové vlastnosti – poctivost, přímost, pravdomluvnost a hledání nejprogresivnějších postupů v práci ho už dříve přivedla do sokolských řad. Patřilo k nim také hluboké vlastenecké cítění, jež ho inspirovalo k aktivitě v hnutí za uchování celistvosti československého státu a participaci na zakládání hodonínské pobočky Štefánikovy společnosti r. 1936, která je spolu s Moravskoslovenskou společností v tomto prostoru organizovala.

Náležel k čelným postavám pořadatelského kolektivu zdejších manifestací česko-slovenské sounáležitosti v květnu r. 1936 a 1957, Při nichž osobně vystupoval při Společných zasedáních rad slováckých a záhorských mest v sokolovně. Se samozřejmostí následně přijal úkoly v protinacistickém odporu, a to už v předběžném stadiu pochmurného pomnichovského období. Z pověření už tehdy zformované skupiny činitelů T.J. Sokol a Sokolské župy Slovácké navštěvoval místní německou školu,/jako bývalá hlava radnice nebyl nápadný] kam každý týden dojížděli nacističtí funkcionáři z Brna a sliby rychlého opatření zaměstnání, případně ubytování lákali místní chudé české občany k přijetí německé národnosti.

Přinášel odtud cenné zprávy, pomáhající tahy protivníka paralyzovat. Po okupaci zbytku českých zemí dle přípravného plánu Märzwärbel /Březnový vír/ vojsky hitlerovského Německa se vzápětí na doporučení svých kolegů Josefa Přivřela a Bohuslava Šťastného ochotně zapojil do činnosti hodonínské okresní buňky celostátně rozvětvené

ilegální vojenské odbojové skupiny Obrana národa, tady takřka splývající s působností stejně široce budovaného sokolského hnutí odporu, z něhož se zrodila známá organizace Jindra.

Pozice bývalého starosty města a záložního důstojníka mu skýta1a příležitost k zajišťování zbraní, které doplňovaly sérii včas staženou z kasáren a ukrytou v sokolovně a dřevařském závodě J.Křižana. Měly být využity v okamžiku vzplanutí všeobecného povstání, předpokládaného v okamžiku hitlerovského napadení Polska.

Pomáhal rovněž chodu tajných linek realizujících převody českých vlastenců přes moravsko-slovenské hranice, směřujících tudy do tvořící se československé armády v exilu.

Neméně přínosně se uplatňoval na poli zpravodajském. Udržoval korespondenční styk s prezidentem Dr. Edvardem Benešem, s nímž se osobně znal z doby pohybu v komunální politice. Zprávy pro zahraničí zasílal prostřednictvím týmu br. Františka Landgráfa, v jehož knihkupecké prodejně na dnešní Národní třídě se hlášení soustředila.

Tady je po vytřídění odebíral poštovní úředník z Přerova Josef Smutek a ve svém působišti pak vypravoval dále poste restante Lublaň. Odtud putovaly dále do Švýcar a pak do konečného cíle Londýna.

Přestože byl v září r. 1939 jmenován okresním školským inspektorem v Ostravě, do Hodonína se stále vracel, neboť tu měl dále stálé bydliště. Svá důležitá sdělení obohacoval o poznatky z nového působiště.

Obraně národa a sokolskému hnutí dodával i letáky.

Dožít se osvobození z krutého nacistického područí mu nebylo dopřáno. 11. září r. 1940 v důsledku podlého udání ho gestapo během služby v kanceláři zatklo a podrobilo tvrdým výslechům v Ostravě, Olomouci, Brně a Ratiboři. Po strastiplném vězeňském pobytu jej deportovalo do pověstného vyhlazovacího koncentračního tábora v Mauthausenu v Horním Rakousku. Tam byl nasazen na nelidskou práci v kamenolomu a budování t.zv. české zdi, kde byli vězňové za surového popohánění SSmanů nuceni nosit až půlmetrákové kameny po 180 schodech do vrchu. Podle svědectví spoluvězně akad.sochaře Ivanského se po celou dobu tamního utrpení statečně a neztrácel víru ve vítězství práva a spravedlnosti. I když byl fyzicky i duševně pevný, dlouhou obrovskou trýzeň nepřekonal. Omrzly mu nohy, nastala u něho otrava provázená vysokými horečkami. V posledním listě rodině sděloval krajní vyčerpanost a touhu po klidu , „třeba i věčném.“ Zemřel 27. dubna r. 1942 na zápal plic. Z této mučírny poslali rodině pouze část

popela, jenž je uložen na hřbitově v rodných Lužicích.

Mgr. Miloš H y n e k  vzdělavatel T.J. Sokol HODONÍN