1883 – 1943 Bratr Josef Vašek
SOKOL, VLASTENEC A STATEČNÝ PROTINACISTICKÝ BOJOVNÍK
br. Josef VAŠEK
Br. Josef Vašek se narodil 8. března r.1883. Jako své povolání si zvolil roli pedagoga, již začínal nejprve že katedrami obecných škol v Klaborovicích, Polničce a Dubňanech. 0d 18. listopadu r.1918 mu byl určen za trvalé působiště Hodonín – rodiště prezidenta osvoboditele T.G. Masaryka, jehož ideje věrně vyznával. Po úspěšném složení odborných zkoušek pro měšťanské školy z matematiky, biologie a přírodopisu obdržel definitivu k vyučování na zdejší Měšťanské škole chlapecké, kde se později stal zástupcem ředitele a od r. 1934 ředitelem. Mimo vlastní aprobaci vyučoval ještě občanskou nauku a hudební výchovu. Dokonce komponoval, složil několik dvojhlasných a trojhlasných skladeb pro hudební soubory, k využití při školních oslavách.
Jeho široká angažovanost zasahovala také do publicistiky a dramaturgie. Vydatně se např. podílel na sběru podkladů k národopisné části edice Masarykův kraj a režíroval školní divadelní představení. Jeho tělesná i duchovní aktivita byla vždy neoddělitelně spjata s činností v Sokole, kde se exponoval nejen jako cvičence a spoluorganizátor tělovýchovných podniků, ale i v kulturně vzdělávací činnosti. Publikoval v periodiku hodonínské jednoty Hodonínský Sokol a Zpravodaji Sokolské župy Slovácké a patřil k pilným pracovníkům sokolského divadelního odboru. Pečoval, zejména jako starosta TJ v l. 1935 – 1940, o podmínky pro divadelní představení, odbývaná v sále nově postavené sokolovny. Zastával také funkci místostarosty sokolské župy Slovácké.
V době bezprostředního nebezpečí vojenského napadení hitlerovským Německem prioritně usměrňoval veškerou sokolskou osvětovou činnost k posilování národního vědomí a chápání akutní potřeby branné výchovy. Kromě Sokola zavedl též na vlastní školu pomocí kontaktů s představiteli 7.dragounského pluku T.G.Masaryka. Potupný mnichovský diktát považoval pouze za odklad válečného střetu s nacismem, po němž se naší vlasti dostane plného odčinění jím spáchaných křivd. Proto v lednu r. 1939 nemohl chybět na tajné schůzce v sokolovně svolané starostou Sokolské župy Slovácké br. MUDr. Josefem Hrubým k poradě o paralyzaci záludných snah nestátotvorných kruhů místních Němců, pokoušejících se za doznívající hospodářské krize získávat sociálně nejslabší občany sliby opatření zaměstnání, zásobování nebo nalezení lepšího ubytování k přijetí německé národnosti. Díky volbě účinných kontrametod protivník neuspěl, i když se opíral o vlivné postavy německého Červeného kříže v Brně nebo v průmyslových závodech v regionu. Po příchodu nacistických okupantů a zřízení t.zv. protektorátu ho hned 16. března v rámci akce Gitter /mříže/ podrobilo tvrdému výslechu gestapo, skončil však ještě bez uvěznění. Přestože si byl vědom, že je sledován, zapojil se plně do odboje. Své smýšlení dal veřejně najevo svým žákům při projevu na rozloučenou před odchodem do důchodu 24. června r. 1959; v němž navzdory přikazované výchově k myšlence “Velkoněmecké říše“ vyzdvihl odkaz Jana Husa, Karla Havlíčka Borovského a T.G.Masaryka a po něm přítomní zapěli československou státní hymnu
To již byl zainteresován v plnění úkolů hodonínské buňky ilegální vojenské organizace Obrana národa, od počátku bytostně spjaté se sokolským odbojem v-prostoru Hodonínska; jehož základy tady vznikly v srpnu r.1939 dle instrukcí Komise pro styk se župami při Ústředí české obce sokolské. Jako spojku mezi ním a Slováckou župou sem tehdy vyslala prof. Ladislava Vaňka z Vyškova.’Sokolské hnutí odporu vešlo do povědomí pod pozdějším názvem Jindra.
Kooperoval při důmyslném ukrývání zbraní v hodonínské sokolovně, odstraněných několik hodin před příchodem hitlerovských operačních vojenských oddílů do města z kasáren. Podporoval prováděné krácení tržeb v sokolském kině Lucerna v ulici Dolní valy, z nichž se vytvářel tajný fond, sloužící k sanování výdajů spojených s provozem ilegálních převodových linek na Slovensko pro vlastence, kteří tudy prchali do konstituované československé armády v zahraničí, pomocí existenčně nezajištěným rodinám uvězněných spolubojovníků nebo opatřování důležitých informací. Podílel se též na rozšiřování protinacistických letáků.
Osudový den v jeho životě představoval 8. říjen r.1941, kdy se stal jednou z 1500 obětí masové zatýkací razie gestapa, přikázané krátce před tím nastoupivším t.zv. zastupujícím říšským protektorem R.Heydrichem pod označením Aktion Sokol. Drastické chvíle za ostnatými dráty mu započaly nejprve ve vězení v Uherském Hradišti. Potom pokračovaly v Brně v Kounicových kolejích. Všude zachoval pevnou mlčenlivost, což mu zřejmě zpečetilo podnět k deportací do továrny na smrt – pověstného vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde nelidskému trápení podlehl 5. března r. 1943.
Mgr. Miloš H y n e k
