1885 – 1944 Bratr Bohuslav Žáček

BOHUSLAV ŽÁČEK – SOKOL A BOJOVNÍK ZA SVOBODU NÁRODA PROTI HABSBURSKE MONARCHII I
NACISTICKÝM OKUPANTŮM.
Bohuslav Žáček se narodil 6 února r. 1885. Po ukončení základního vzdělání absolvoval učitelský ústav
a služební určení ho přivedlo mezi vyučující na někdejší obecné škole na Masarykově náměstí v
Hodoníně, kde byl v druhé polovině 30. let jmenován řídícím učitelem.
Od mládí gravitoval k Sokolu, umocňujícím v něm vlastenecké cítění. Po odvelení na frontu za první
světové války přirozeně nejevil zájem bojovat za zájmy habsburského) mocnářství a jakmile se
naskytla příležitost z rakouské armády unikl. Zařadil se mezi příslušníky československých legií, v nichž
dosáhl hodnosti štábního kapitána.
Hluboce vyznával ideje T.G. Masaryka, což demonstroval v charakteru svojí veřejné činnosti po
návratu do civilního života v nově vzniklé Československé republice. Projevoval opět tělovýchovnou i
osvětovou aktivitu v Sokola a exponoval se též v hodonínské odbočce Československé obce
legionářské. Připojil se k jejím iniciativám ve věci instalace památek na nejproslulejšího místního
rodáka – prezidenta Osvoboditele. R 1926 přijal členství ve výboru pro postavení pomníku této
úctyhodné osobnosti; zhotoveného členem Sdružení výtvarných umělců moravských-akademickým
sochařem Aloisem Bučánkem a instalovaného na Náměstí svobody, dne 17. listopadu. Odhalen byl 28
září r. 1951 tehdejším ministrem školství a osvěty JUDr. Ivanem Dérerem:
Jako přesvědčený demokrat br. Bohuslav Žáček plně chápal mezinárodní nebezpečí hitlerovského
režimu v Německu, nastoleného r.1933. Uvědoměle se proto angažoval v propagaci i uplatňování
branné výchovy, k čemuž zde vzešel impuls právě z legionářské organizace. V souvislosti s tím se
zúčastnil výcviku zbraněschopných legionářů a branného kurzu v kasárnách 7. dragounského pluku
TGM v Hodoníně.
Přispěl rovněž k obohacení expozice Masarykova muzea o soubor legionářských sbírek zahrnující
fotovýjevy z italského, ruského a francouzského bojiště, typy dělostřeleckých nábojů, vojenské
vyhlášky vydávané na frontě a kolekci válečných platidel;
Zvučné jméno si získal také v kulturnětvorné aktivitě. Vysokému uznání se těšily dva jím dirigované
studentské soubory hodonínského Státního reálného gymnázia, nezřídka zpestřující programy
městských oslav významných historických výročí; či vzpomínkových shromáždění k poctě prezidenta
Masaryka.
Široce se znamenitě zviditelnily na monstrózní Výstavě Slovácka v Uherském Hradišti, uskutečněné ve
dnech 20. června – 22. srpna r; 1937. Zachycovala podrobně jak pronikavý hospodářský, politický a
kulturní rozmach od r, 1918, tak plody česko-slovenské vzájemnosti na Moravskoslovenském pomezí,
tradičně bytostně spjaté s životem tohoto regionu. Dle plánu vyznívala jako manifestační projev za
československou státní jednotu. Budila pozornost nejvyšších státních činitelů, což v závěrečný den
potvrdila návštěva prezidenta republiky, br. Dr. Edvarda Beneše s chotí.
Vlastenecké postoje náležitě vyjádřil v pro naši domovinu krizových měsících r. 1938 a 1939. Vůči
hanebnému mnichovskému diktátu a následné okupaci zbytku českých zemi ozbrojenými sílami
nacistického Německa, stejně jako násilné zřízenému Protektorátu zaujal pevný nesmiřitelný postoj.
Se samozřejmostí se hned na jaře r. 1939 zapojil do zde se formujícího sokolského hnutí odporu, v
tomto prostoru takřka splývajícího s působností městské a okresní složky vojenské odbojové
organizace Obrana národa. Přínosně zasahoval do činnosti zpravodajské, k čemuž mu napomáhal
hojný styk s lidmi daný kantorským povoláním. V tom ohledu vlastně navazoval na praxi z
pomnichovského období, kdy patřil k pozorovatelům dění v hodonínské německé škole, kam každý
týden dojížděli nacističtí funkcionáři z Brna. Lákali hodonínskou chudinu, trpící tu stále silně
přetrvávajícími důsledky hospodářské krize, k přijetí německé národnosti sliby zajištění zaměstnání,
bytu nebo živobytí. Záludné snahy protivníka byly paralyzovány obdobným způsobem, dohodnutým
na tajné schůzce sokolských předáků v místní sokolovně v lednu r. 1959 jíž svolal starosta Sokolské
Župy Slovácké MUDr. Josef Hrubý. Do jeho rukou tam br. Žáček s ostatními přítomnými složil slib
mlčenlivosti.
Participoval na peněžních i naturálních sbírkách, sloužících k podpoře rodin vězněných případně
ukrývajících se odbojářů, zůstávajících bez živitelů. Byl zasvěcen rovněž do pomoci českým
dobrovolníkům ilegálně převáděným na Slovensko, odkud cestovali dále s cílem vstoupit do
konstitující se československé armády v exilu. Ve vypjatém období masivního náporu proti Sokolu a
obraně národa se stal jednou z obětí gestapácké zatýkací razie v Hodoníně 5.srpna r. 1941. Nejprve
jej vsadilo za mříže věznice V Uherském Hradišti, potom přesunulo do Kounicových kolejí v Brně,
odkud ho transportovalo do vyhlazovacího koncentračního tábora v Mauthausenu a nakonec do
lágru v Dachau, za jehož ostnatými dráty 3.května r. 1944 zahynul.
Světlá památka tohoto hrdiny nechť zůstane trvale uchována ve vědomí občanů a historii Sokola.
Miloš H,y n.e k