Bouřliví diváci, bezchybná organizace, skvělá mezinárodní konkurence, vysoká kvalita zápasnického umění i bezelstná živelnost mladých bojovníků. Těmito slovy lze stručně a výstižně popsat atmosféru, která panovala 24.2.2024 ve slovenských Nesvadech, kde se uskutečnil další ročník prestižního mezinárodního turnaje v olympijském zápase „Ľadoborec“. Letošního ročníku se zúčastnilo 210 borců z 24 oddílů a 10 evropských států (Slovensko, Česko, Polsko, Maďarsko, Německo, Srbsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Rumunsko a Moldávie). Pořadatel turnaje, Zápasnický klub Nesvady, neponechal nic náhodě, přičemž nainstaloval tři zápasnické žíněnky a zajistil nadprůměrný počet rozhodčích. I tak se turnaj proměnil v zápasnický maratón, kdy první zápasy začaly v deset hodin a poslední finále bylo odzápaseno krátce před devatenáctou hodinou. O tom, že zápas je na Žitném ostrově nesmírně populární hovoří i fakt, že místní sportovní hala byla zaplněna do posledního místečka. Diváci vytvořili bouřlivou kulisu, kterou dobře známe spíše z balkánských žíněnek. Tuto elektrizující atmosféru umocňovali svými dravými výkony i nejmladší maďarští zápasníci ze sportovní školy v Ostřihomu, kteří zápasili jako za starých časů pouze v trenýrkách (pořadatel umožnil), což v jejich soupeřích vyvolávalo nemalé obavy. Na takto oděného, strach nahánějícího maďarského dravce, narazil v kategorii U7 ve váze do 23 kg i hodonínský zápasník Adam Braun. Bylo to hned v prvním kole a soupeř se jmenoval Zolt Kovács. Braun po předzápasové rozmluvě se svým trenérem a po pár sekundách boje, zjistil, že jeho soupeř je také jen z masa a kostí, zapomněl na obavy, začal tvrdě pasovat, záhy získal územní převahu, a po předpisovém bočním přehozu zvítězil na lopatky. Toto vítězství Brauna povzbudilo tak, že v semifinále nedal šanci svému oddílovému parťákovi, Vítězslavu Malinovi, kterého vybodoval na technickou převahu. Braun se nepáral ani se svým finálovým soupeřem, dalším Maďarem Ádamem Hermanem, kterého již v první minutě položil na lopatky, čímž se stal celkovým vítězem.
zlatý medailista Adam Braun v červeném dresu provádí chvat záhlavní poraz
Ve váze do 23 kg startoval i další Hodoňák, Vítězslav Malina, který rovněž odvedl skvělou práci. V zahajovacím klání se musel vypořádat s mrštnou volnostylařkou Simonou Csicsónovou z Dorogu, kterou porazil na lopatky. V semifinále pak podlehl parťákovi Braunovi, což ho odsunulo k souboji o třetí místo, ve kterém nastoupil proti maďarskému borci, Kristofu Molnárovi. V tomto vyrovnaném utkání se nakonec dokázal prosadit borec Malina, který zvítězil po ukázkovém záhlaváku a radoval se z bronzové medaile.
Vítězslav Malina v modrém dresu
Ještě lepšího umístění dosáhli hodonínští zápasníci ve váze do 31 kg kategorie U7, ve které obsadili všechny medailové pozice. V této váze prověřili zápasnické kvality hodonínských sokolů dvě maďarské turulky (maďarský mytologický pták a státní symbol) Vanesza Dudásová a Csenge Habaníková, a proto se zápasilo volným stylem. S velkou parádou se prosadil na svém druhém turnaji v kariéře zlatý medailista z Jablunkova, Thomas Jurkovič, který zvládl všechny čtyři souboje a získal druhou zlatou medaili.
zlatý medailista Thomas Jurkovič v modrém dresu provádí chvat záruč ve finále proti Barboře Holické
Nejvíce Jurkoviče potrápila ve finále jeho oddílová kolegyně, Barbora Holická, kterou porazil až po uplynutí časového limitu těsně na body. Ziskem stříbrné medaile na svém prvním turnaji Holická úspěšně vstoupila do kolotoče zápasnických soutěží. Soutěžní premiéru na nesvadských žíněnkách absolvoval i Nikolas Marinov, který po dvou výhrách a dvou prohrách bral bronzovou medaili.
Nikolas Marinov v modrém dresu
Čtyři těžké střety musel podstoupit v cestě za bronzovou medailí Jan Pecka, který nastoupil v nejobsazenější váze do 30 kg kategorie U11. V této váze usilovalo o medaile osmnáct borců ze sedmi států. Téměř ze všech sil se Pecka musel vydat hned v prvním zápase proti šikovnému srbskému rváči, Viktoru Antalovi, kterého udolal až deset sekund před časovým limitem, kdy provedl točenou záruč, čímž zvítězil 14 ku 12 na body. Druhým Peckovým soupeřem byl Alen Kolompár z rumunského Heracle Temešvár. Nutno poznamenat, že suverénní Kolompár všechny své soupeře, včetně Pecky, s přehledem
porazil na technickou převahu, čímž je zároveň motivoval k ještě většímu tréninkovému úsilí. Tato prohra Pecku posunula do opravných bojů, ve kterých hodonínský šikula porazil na lopatky Maďara Matyáse Ochtinszkyho, a v strhujícím boji o bronz pak o jediný bod Jánose Sipose ze Székesfehérváru.
Jan Pecka v červeném dresu
O titul Ledoborce v Nesvadech válčili i příslušníci věkové kategorie mužů, ve které Sokol Hodonín reprezentoval Jakub Šimčík, startující ve váze do 72 kg. Pro Šimčíka byl tento turnaj poslední ostrou prověrkou před blížícím se národním šampionátem. Nutno poznamenat, že příprava to byla víc než dobrá, neboť Šimčík svedl již ve skupině tři vítězné souboje, ve kterých vybodoval šest čtyři Rumuna Paula Orosze, deset nula Mariana Zahu ze Satu Mare, a na lopatky položil domácího borce, Ádáma Ladjánszkiho, Ve vyrovnaném finále pak Šimčík podlehl čtyři osm Zsoltovi Zónai ze srbské Senty. Ziskem stříbrné medaile Šimčík rozšířil celkovou bilanci svého oddílu na sedm medailí (dvě zlaté, dvě stříbrné a tři bronzové).
Jakub Šimčík v červeném dresu v nástupu na křižní přehoz
Velkou pochvalu za předvedený výkon a vzornou reprezentaci si právem zaslouží i Matyáš Holický (32 kg U11) a Roman Žáček (52 kg U15), kteří skončili na cenném pátém místě. Představitelé T.J. Sokol Hodonín by rádi veřejně poděkovali svým zápasníkům za vzornou reprezentaci a popřáli jim do dalších bojů mnoho štěstí.
Úspěšný tým Sokolu Hodonín: zleva stojící trenér Martin Vališ, Jakub Šimčík, Barbora Holická, Thomas Jurkovič, Roman Žáček a trenér Jiří Baják, zleva klečící Jan Pecka, Vítězslav Malina, Adam Braun, Nikolas Marinov a Matyáš Holický
Současně oznamují všem rodičům a dětem od pěti let, že v rámci probíhající náborové akce si mohou přijít zatrénovat s hodonínskými zápasníky (pondělí, středa, pátek od 15:30 hodin v hodonínské sokolovně-triko, kraťase a čistou sportovní obuv s sebou). Zpracoval: Jiří Baják, organizační pracovník a trenér oddílu zápasu T.J. Sokol Hodonín
