NÁSTUP HEYDRICHOVY NACISTICKÉ HRŮZOVLÁDY V ČESKÝCH ZEMÍCH V OBRAZE ŽIVOTA HODONÍNSKÉHO SOKOLA
Před osmdesáti léty – r.1941 zahajovali nacističtí okupanti v Čechách a na Moravě éru nejbrutálnějšího teroru ke zlomení neutuchajícího odporu našeho obyvatelstva vůči soustavně přituhujícímu totalitnímu režimu a jejich stále zřetelnějším plánům absolutní germanizace tohoto prostoru. Přikládali mu klíčový význam pro zdar hitlerovských, expanzivních válečných záměrů, zejména právě bezprostředně připraveného napadení Sovětského svazu.
Podněty ke krajnímu přiostřování mocenských kroků samozvaných vládců t.zv protektorátu vycházely nejčastěji od šéfa Říšského hlavního bezpečnostního úřadů Reinharda Heydricha, v nacistické panující hierarchii třetí nejvlivnější postavy v Berlíně,
Patřil k nejfanatičtějším vyznavačům nadřazenosti nordické rasy nad ostatními plemeny a z ní odvozovaného práva hitlerovské třetí říše podmanit si celý svět. V praxi postupoval naprosto bezcitně, nehumánně, s hlubokou nenávistí ke všemu, co se příčilo násilí. Své postoje k Slovanům formuloval příznačně v oběžníku z 27. srpna t.r. s citací rozhodnutí říšského vůdce a šéfa německé policie, že „vzhledem k množící se protiněmecké činnosti nepřátelští Češi a Poláci, jakož i komunisté a podobný ksindl mají být předávání do koncentračního tábora“.
Symptomy přechodu k jím prosazovanému tvrdému kurzu se projevovaly už od počátku tohoto. pohnutého roku. Mimo jiné zpřísněním dohledu nad Českými správními orgány rozpouštěním městských zastupitelstev a dosazováním německých vládních komisařů. 7.února t.r. se tak stalo také v Hodoníně, kde toho dne převzal neomezenou pravomoc ne radnici Anton Biassy. Slavnostní akt prováděl ostentativně v uniformě SA, zřejmě na znamení nastávající přeměny Masarykova rodiště v německý Gőding. Ve snaze ukázat svoji schopnost razantně čelit výskytům odbojové aktivity, povolal do Hodonína zesílenou kontrolu oddílem Wehrmachtu u oficiálního přechodu t.zv, německo-slovenské hranice podél Protektorátu Čechy a Morava; /trojobloukového mostu přes řeku Moravu/ s cílem zabránit přesunu „závadných tiskovin či jiného materiálu“ ze Slovenska. Holdoval však alkoholu, což mu zanedlouho způsobilo pád zdejší osobní kariery kvůli neúnosnému vystoupení při otvírání nového koupaliště.
Již 1. července t.r. byl nahrazen Dr.Hermannem Běssem, jenž se tu uvedl pokynem k realizaci akce Viktoria, iniciované samotným Hitlerovým ministrem propagandy Josefem Geobelsem. Vyvěrala z falešného nacistického opojení přechodnými úspěchy na frontách a v mysli českých občanů měla fixovat pocit marných nadějí na vymanění z moci hákového kříže. Současně sledovala rovněž oslabení účinnosti z Londýna odvysílané Výzvy všem národům, aby vyklepáváním telegrafické značky V, zvučně shodné se signálem tamního rozhlasu, vyjadřovaly odmítavý postoj k nacistickému Německu. 17. července r.1941 začaly být v hodonínských ulicích nadměrně velkými písmeny V pomalovávány všechny objekty a kromě toho nad silnicemi instalovány obrovské plátěné transparenty s nápisy -Německo vítězí na všech frontách. Název Viktoria /vítězství/ obdrželo povinně přejmenované Náměstí svobody /nyní 17. listopadu/ a kavárna Slávia, na jejíchž vstupních dveřích se brzy objevil nápis – Po dobu války uzavřeno – celkem vystihující pomíjivost této „slávy
Žádný efekt tím protivník nedocílil a proto se uchyloval k stále krutějším teroristickým úderům, namířeným zvláště proti Českým spolkům pěstujícím vzdělavatelskou činnost ve vlasteneckém duchu. Vyhraněně nepřátelsky se vymezoval mimo jiné vůči Sokolu, disponujícímu z tělovýchovných složek nejširší masovou základnou. Už první protektor Konstantin Neurath v hlášení nadřízeným do Berlína sděloval, že v Sokole od počátku nabývají váhu elementy pomýšlející vystoupit proti říši, což se jednoznačně odráží v sokolských akcích. Bolestných zásahů nezůstala ušetřena ani hodonínská jednota, figurující v nemilosti strážců nového „pořádku“ od prvních dnů nesvobody. 1.dubna 1941 obsadili sokolovnu a nalezené jmění bylo registrováno ke konfiskaci. Na jejím stadionu v Rybářích si cvičiště a hřiště panovačně přisvojila Hitlerjugend. Protější objekt v tomto areálu zabrala už dříve nacistická pohraniční stráž. 12. t.m. byla úředně zastavena působnost celé České obce sokolské, /hlavně zásluhou K.H.Franka – protektorova zástupce a vášnivého anti Čecha/, s čímž bytostně souvisel zákaz vydávání sokolských periodik, včetně měsíčníku Hodonínský Sokol a Zpravodaje Sokolské župy Slovácké, vycházejícího v jeho příloze. V duchu Tyršova a Fügnerova odkazu v průchodné formě uchovávaly vlastenecký tón publikovaných statí.
Nevyhnula se ani početnějšímu zatýkání, nabývajícímu v srpnu řetězového charakteru, usnadňovanému gestapu odkrýváním sítě vojenské odbojové skupiny Obrana národa, v regionu Hodonínska se sokolským podzemím takřka splývající.
- t.m. postihlo člena bioodboru br. Viléma Bezdíčka, 4. pracovníka vzdělavatelského odboru říd.uč.br. Bohuslava Žáčka, 5. t.m emeritního náčelníka hodonínské jednoty br. štrtm. Josefa Šilhánka, /po zrušení čs.armády t.č. v civilním zaměstnání v Brně, vykonávajícího funkci spojky s Hodonínem/ 6. t.m, br. Jana Miku, 8. t.m br Stanislava Klímu, 9. t.m. člena vzdělavatelského odboru odb.uč. Bohuslava Šťastného a 12. t.m. bratry Vladislava Kuču, MUDr. Iva Špalka a náčelníka místní orelské jednoty br. Víta Příkazského, významného činitele orelské skupiny v aktivitách ON a sokolského hnutí plně zapojené. 5. t.m. vsadilo za mříže též náčelníka Sokolské župy Slovácké br. Rudolfa Stiglitze, od srpna r. 1939 hlavu její vlastní organizace ustavené na základě dohody z ústředí vyslané spojky ČOS prof. Ladislava Vaňka z Vyškova s župním starostou MUDr. Josefem Hrubým v Hodoníně. Později tvořila jednu z buněk sokolské skupiny Jindra.
Nejhoršímu šťastně unikli předseda sokolského bioodboru, vedoucí zpravodajské hlásky ON a nakonec III. okresní velitel ON v Hodoníně br. František Landgraf, spolu s br. Janem Frankem. Po nezbytném okamžitém odchodu do ilegality byli navigováni do Prahy, k pomoci provozu vysílačky Věrný pes v Jinonicích, udržující radiotelegrafické spojení s Londýnem. Tam setrvali do nenadálého gestapáckého přepadu jejího stanoviště 4. října t.r., odkud ihned odcestovali do již ověřeného úkrytu v Beskydech. Další jejich protinacistické aktivity se odehrávaly už odděleně, na půdě od sebe velmi vzdálené, oba je však shodně završili zakotvením v partyzánských jednotkách, první v úloze účastníka Slovenského národního povstání v slovenských horách, druhý mezi příslušníky útvaru Štramberk.
Na potřeby jinonické stanice přispěla hodonínská jednota i finančně, dvakrát ve výši 10.000 K. Částku vybrala ze svého tajného fondu, pečlivě ukrývaného před likvidátory. Vznikal krácením odváděné části tržeb Z vlastněného kina Lucerna, k němuž disponovala ještě 170.000 K, uložených pod heslem Jánošík u hodonínské Občanské záložny. Kryly se z něho náklady spojené s ilegálními převody českých vlastenců na Slovensko, prchajících tudy dále do formující se Čs. armády v exilu, opatřováním mimořádně důležitých informací, ale především podpory existenčně nezajištěných rodin vězněných spolubojovníků nebo zde v ilegalitě pobývajících osob. Přímé manipulace s vědomím starostů hodonínské jednoty i Slovácké župy bratři Vladimír Stelzer, Miroslav a Ladislav Pouchlý, Jan Šeda a Jaroslav Balák. Nechyběla ani naturální pomoc např. z dodávek mouky ze mlýna ve Velkých Bílovicích či většího množství poskytnutého hodonínským mlynářem Josefem Luňákem. Pamatovalo se i na příděly masa, porcovaného ve skladu dřevařské Firmy Křížan spravovaném br. Jindřichem Kociánem. Odběratelům se předávalo za minimální poplatek, často bezplatně.
Navzdory zavádění drastických metod nacistického potlačovacího aparátu vůči odpůrcům okupační reality neustával výskyt stávek, sabotáží a destrukcí. V sledovaném prostoru uchvatitele znepokojovalo zvláště opakované poškozování tlakových brzd a přeřezávání gumových hadic u nákladních vagonů se zbraněmi a municí, přepravovanou na frontu po trati Hrušky – Hodonín – Rohatec. 26. září, 12.a 24. října bylo provedeno přímo na hodonínském nádraží a většinou šlo o dílo tamní železničářské skupiny vedené Emilem Vlčkem, příslušející k organizaci Moravská Rovnost.
Nemilosrdné skoncování s projevy neloajality k Třetí říši požadoval sám Adolf Hitler, popuzován rivaly Konstantina Neuratha ze špiček nacistické moci v protektorátu. Shodně s nimi se mu jevil jako příliš měkký a odstavil jej proto z pozice říšského protektora /formálně: ze zdravotních důvodů/a jeho zastupováním pověřil svého oblíbence Reinharda Heydricha, imponujícího mu schopností bezmezné krutosti i rafinovanosti. Do Prahy přijel 27.září r. 2941 a hned druhý den po nástupním ceremoniálu započal svoji drakonickou éru vyhlášením stanného práva, vztahujícího se na okre sy Praha, Kladno, Hradec Králové, Brno, Olomouc a Moravská Ostrava, rozšířeného 1. října t.r. ještě o okresy Hodonín, Uh.Hradiště a Uh.Brod. Souběžné s tím uvedl do života stanné soudy s jmenovanými předsedy vybavenými absolutní pravomocí vyslovovat rozsudky smrti nebo transportu do vyhlazovacích koncentračních táborů bez běžné soudní procedury. Obviněný o celém řízení nevěděl.
2.října t.r. R.Heydrich svoje poslání náležitě ozřejmil nejvyšším nacistickým hodnostářům v protektorátu v Černínském paláci takto: „Mám v tomto prostoru se vší tvrdostí zajistit, aby obyvatelstvo, pokud je české národnosti, pochopilo, že se nelze vyhýbat příslušnosti k říši a poslušnosti vůči říši; Němci musí vidět, že tato část je součástí říše a že zde na jedné straně požívá Němec ochrany a hraje vůdčí úlohu – má ji hrát, jak mu přísluší, ale že má i k tomuto právu odpovídající povinnost chovat se a jednat jako Němec. .. Tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá konec konců co pohledávat.!“
Do jím rozpoutaných razií spadal též speciální zákrok proti České obci sokolské – aktion Sokol, uskutečněný 8. října t.r. v podobě uvěznění asi 1500 jejích agilních předáků a následného úplného rozpuštění této instituce. Její dopady, výrazně pocítila rovněž sokolská jednota v Hodoníně a neminuly Slováckou župu. Předznamenalo je již 1. října zatčení dvou kurýrů sokolského kina v Hodoníně, bratrů Matouše Holka, spojek mezi hodonínskou jednotou a bratry Fr.Landgráfem a Janem Frankem v době jejich úkrytu v Praze i Beskydech Osudného dne pokračovalo v Širokém rozsahu, s cílevědomou snahou likvidovat její protinacistický činné představitele.
Postihlo tudíž starostu br. Josefa Vaška, náčelnici ses. Růženu Chorou, vzdělavatele a redaktora časopisu Hodonínský Sokol br.Josefa Válka, členy sokolského bioodboru Bedřicha Můllera, Jaroslava Bělohlávka a Antonína Donácziho, zdravotního referenta MUDr Ladislava Nezvala a starostu Sokolské Župy Slovácké MUDr. Josefa Hrubého. Následovala také proponovaná konfiskace sokolského majetku, která tady znamenala odnětí budovy sokolovny a kina Lucerny, převzatého Městským úřadem dozorovaným německým vládním komisařem. Tak byla znemožněna nejen dosavadní bohatá, atraktivní kulturní produkce sokolská, ale i mnoha jiných tam pohostinsky vystupujících pořadatelů.
Za osvobození z trýznivého nacistického poddanství odvedla vysokou daň v počtu obětí na životech. Jen z osmnácti jejích předních činitelů vsazených za mříže během gestapáckého ataku v srpnu a říjnu r. 1941 ukončilo osm svůj strastiplný život, v koncentračních táborech Mauthausenu, Osvětimi, Dachau a Flossenbürgu umučením a devátý skonal na následky tamního nelidského zacházení po návratu domů v sanatoriu V Pasekách u Šternberka.
Památka hrdinů, zahynulých v nerovném zápase s nacistickými vetřelci, si zasluhuje hlubokou úctu a trvalé udržování v povědomí naší veřejnosti, aby se podobné zvrácené poměry již nikdy neopakovaly. K její výrazné připomínce vybízí mimo jiné právě letošní Památný den Sokola.
Miloš Hynek
vzdělavatel T.J.S0KOL HODONÍN
1/ Oldřich Sládek – Zločinná role gestapa str. 151
2/ Hodonín – Minulost a socialistická přítomnost města str.318
3/75 let Sokola v Hodoníně str. 34 – 36
Hodonín ve válce a okupaci 1939-1945 str. 35-37.
4/ Tamtéž str. 37
5/ Tamtéž str. 73
6/ Petr Žantovský Svět včerejška a dneška str. 151
Oldřich Sládek – Zločinná role gestapa str. 158
7/ 75 let Sokola v Hodoníně str. 34
Hodonín ve válce a okupaci 1939-1945 str. 35-37
