1907 – 1978 Bratr Vladislav Kuča

PAMÁTCE BRATRA VLADISLAVA KUČI

Do galerie zvučných postav Sokola a městské i okresní správy v Hodoníně náleží nesmazatelně osobnost br. Vladislava Kuči. Narodil se 6. dubna r. 1907 v Jablonici u Senice, z čehož pramenila jeho trvalá aktivita na poli česko-slovenské vzájemnosti na Moravsko-Slovenském pomezí. Probíhala zde od sklonku 19. století a jedním z iniciativních realizátorů byla zdejší sokolská jednota.

Zastával povolání úředníka na radnici, přičemž se angažoval v různých korporacích nevyjímaje Sokol, kde vystupoval nejen v roli cvičence, ale také pracovníka vzdělavatelského odboru. Snahu o upevňování vazeb se slovenským Záhořím vyvíjel zejména v době stupňujícího se ohrožování celistvosti Československé republiky sousední německou třetí říši. Exponoval se samozřejmě v pořadatelských kolektivech společných manifestací za uchování československé státní jednoty v Masarykově rodišti 2. května r. 1956 a 3. května r.1937, kdy místní sokolovna byla objektem zasedání městských a obecních rad z obou stran Pomoraví, odkud putovaly až na pražský hrad rezoluce vyjadřující pevné odhodlání hájit nedotknutelnost naší vlasti.

Tento postoj plně sdílel a nezměnil ani V pochmurných pomnichovských měsících. Pomáhal vytvářet zárodky budoucího sokolského protinacistického odporu V regionu v intencích závěrů tajného srazu, svolaného v lednu r l939„do hodonínské sokolovny starostou sokolské župy Slovácké br. MUDr. Josefem Hrubým. Šlo paralyzaci záludných tahů brněnských nacistů a tamního německého červeného kříže, obracejí se na hospodářskou krizí nejvíce postižené hodonínské občany se sliby rychlého opatření zaměstnání nebo zabezpečení sociální pomoci za přijetí německé národnosti. Díky zvoleným účinným kontrametodám (rozdávání poukázek k vyzvednutí potravin a základních potřeb v obchodě br. Pavla Míči V hodnotě 150 – 200 Kč dotovaných Československým červeným křížem/ nedosáhli  pronikavého úspěchu. Br. Vladislav Kuča byl v této akci přímo zainteresován, stejně jako sledování nacisticky orientovaných Němců scházejících se v německé škole.

Okupaci českých zemí ozbrojenými silami expanzívního hitlerovského Německa považoval za signál k zahájení nesmiřitelného boje s těmito krutými a lstivými Vetřelci. Jejich nevybíravé/chování poznal bezprostředně po osudném 15. březnu r. 1939, kdy ho formující se útvary gestapa podrobily tvrdému vyšetřování V souvislosti s hledáním materiálu Fyzkultury z Moskvy, který dodával do výkladů hodonínských obchodů a rozšiřováním časopisu Izvěstia, objevujících se ve veřejných lokálech. K tíži mu rovněž připisovaly členství ve Společnosti pro spolupráci s Ruskem. Kriminálu se tehdy ještě vyhnul.

Přesto, po oslovení br. Františkem Landgráfem neváhal ihned se začlenit do ustavené hodonínské okresní jednotky ilegální vojenské organizace Obrana národa, tady těsně spjaté se sokolským protinacistickým hnutím odporu. Připadly mu úkoly zpravodajské, jeho působnost však brzy nabývala daleko širších rozměrů. Zasloužil se o příliv cenných informací od četnických strážmistrů Josefa Špačka, Aloise Weinerka a Stanislava Dudka, vedoucího městského zásobovacího odboru, Ladislava Urbančíka nebo kněží – kaplanů Oldřicha Drábka z Hodonína a Václava Skalníka z Čejkovic. Čerpal je též ze Slovenska prostřednictvím spojení s Danielem Horňákem z Holíče. Hlášení se soustředila ve frekventované knižní a papírnické prodejně br. Františka Landgráfa /pozdějšího třetího okresního velitele ON Hodonínska/ na dnešní Národní třídě, vhodné pro nenápadně styky se spojkami. Tam pak byla tříděna k využití pro domácí potřeby nebo odeslání do exilu. Materiály směrované do ciziny tu přebírali pracovníci železniční pošty v Přerově Josef Smutek nebo Otto Weigl, ukládající je tam potom mezi zásilky označené poste restante Lublaň, odkud dále pokračovaly do Švýcarska a následně do Velké Británie.

Tak se do rukou okresního velení ON V Hodoníně dostaly více než v měsíčním předstihu seznamy osob, gestapem jako nespolehlivých vytipovaných k zatčení jako rukojmí v den napadení Polska. Pod pojmenováním akce Albrecht I ji spustilo l. září r. 1939. Ohrožení byli většinou včas varování, mezi nimi bratři Vladislav Kuča a František Landgráf. Oběma jmenovaným poskytl úkryt na své chatě pod Lopeníkem Josef Červík, kam je se šoférem Rudolfem Polákem, zaměstnaným  v obchodu s uhlím Františka Kuči, Vladislavova bratra, dopravil jeho syn Ing. Miroslav Čermák. Nepřítomnost v úřadu kryl Vladislav Kuča „lékařským vysvědčením“ vyhotoveným MUDr. Martinem Bobkem a potvrzeným vrchním zdravotním radou br. MUDr. Ladislavem Nezvalem. Kritické chvíle se svým druhem tady bezpečně přečkal, ale po návratu domů ho i jeho choť čekal třídenní gestapácký výslech, spojený s pobytem v celách nacistické tajné policie při hodonínském okresním soudu. Z nejhoršího tehdy ještě vyvázl, ale s vědomím, že je sledován, musel výrazně zvýšit obezřetnost.

Odbojové činnosti ovšem nezanechal a naopak ji obohacoval o participaci na provozu tajných převodových linek na Slovensko, jimiž tudy putovali čeští vlastenci mířící dále přes Maďarsko a Jugoslávii do vznikající Československé armády za hranicemi. S druhým okresním velitelem ON br. Josefem Přivřelem /vzdělavatelem Sokolské župy Slovácké/ převzal přímý patronát nad linkou vycházející ze Sv.Sidonie u Valašských Klobouk po trase vedoucí do okresu Trenčín. S praxí v tomto terénu ho osobně seznámil tajemník Národního souručenství v Uherském Hradišti Adolf Říha. Nástupní stanoviště uchazečů o přesun představoval tamní hostinec, kam podle instrukcí přecházeli s obráceně zapíchnutým odznakem Národního souručenství na klopě. Objednali si pivo a odebrali se na WC, kde s restaurátorem probrali další podrobnosti. Byl rovněž zasvěcen do procedury opatřování falešných slovenských propustek hodonínskou skupinou převaděčů vedených učitelem Františkem Šelepou z Rohatce a legionářem a sokolem Emilem Pouchlým, umožňujících poměrně hladký přejezd vlakem do Holíče. Po zostření hraniční ostrahy r. 1940 a přerušení chodu této linky prvními represivními údery protivníka, zařizoval běžencům vícekrát odvoz na Generálskou linku rozvětvenou ve většině příhraničních obcí Horňácka, kudy procházela nejvíce vojenských prominentů.

Nemenší pozornost věnoval shromažďování potřebných finančních prostředků, a to nejen ke krytí nákladů spojených s touto aktivitou, ale i podporám rodin uvězněných nebo zmizelých spolubojovníků, nacházejících se bez prostředků obživy. V nemalé míře vycházely z tajných fondů hodonínské T.J.Sokol vytvářených z krácení tržeb jejího kina Lucerna a vkladní knížky na obnos 170.000 K uchráněné r. 1941 před likvidátory organizace. Uschovával ji u sebe hr. Vladimír Stelzer. Dvakrát z něho přispěla 10.000 K k funkci tajně vysílačky Věrný pes V Praze Jinonicích, kde se po zdařilém úniku z protisokolské razie v Hodoníně V srpnu t.r. pohyboval br.František Landgráf. Představovala předehru k všeobecnému Heydrichovu protisokolskému  zásahu – pověstná Akcion Sokol 8. října t.r.

8. srpna t.r. postihla již potřetí br. Vladislava Kuču, jenž okusil slasti“ v pověstném gestapáckém žaláři V Kounicových kolejích v Brně. Náporu strážců nacistického odolal, takže se 21. září t.r. dočkal propuštění na svobodu. Na vzdory tak výstražné skutečnosti realizoval v říjnu t.r. V České metropoli s br. Landgráfem ilegální schůzku /zprostředkovanou br. Matoušem Holkem/ jímž byl na možnost využití zmíněné vkladní knížky upozorněn.

V moc gestapa upadl znovu 12. srpna r. 1942 V měsících bezmezného běsnění okupačních vládců po atentátu na t.zv. zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Prošel věznicemi v Uherském Hradišti a Breslau /Vratislavi/. Tam mu nacistický vrchní soud vyměřil 2 ½ roku káznice a nechal odtransportovat do Velkých Strehlitz s poznámkou na listu určení KZ. Po vypršení rozsudku mu podle hitlerovské praxe pobyt za mřížemi neskončil. Pokračoval přeložením do koncentračního tábora Iserlohn – Lendringen ve Westfálsku až do osvobození, odkud se vrátil domů v červnu r. l945.

Ač mu utrpení zanechalo zdravotní stopy, vrhl se bez dlouhého odkladu do úsilí o zrestaurování Hodonína z válečných ran, jež vyvíjel z postavení místopředsedy Okresního národního výboru za ČSSD. Mimo jiné se exponoval v případu rychlého ukončení řízení týkajícího se povolení výstavby zdejší okresní nemocnice a udělení výjimky ze zákazu staveb. Zájmově se seberealizoval opět V činnosti obnoveného Sokola.

Figuroval v týmu připravujícím vydání Památníku T.J.Sokol v Hodoníně, vyšlém r. 1948, jenž obohatil i jako autor stati Hodonínští sokolové  v odboji.

Přes úctyhodné zásluhy v boji za vymanění naší vlasti Z područí hitlerovské tyranie jej v 50. letech minulého století stalinistický režim poslal nezákonně opět za mříže. V 1. polovině 70. let dosáhl rehabilitace, sametové revoluce se však už nedožil.

Nechť jeho světlá památka stále přetrvává nejen v povědomí sokolských sester a bratří, ale i hodonínských obyvatel.

Miloš H y n e k

vzdělavatel T.J.SOKOL Hodonín Miloš