1902 – 1945 Bratr František Bělohlávek

VLASTENEC A SOKOLSKÝ BOJOVNÍK ZA SVOBODU NÁRODA – FRANTIŠEK BĚLOHLAVEK
V galerii padlých hodonínských sokolských bojovníků proti nacismu náleží nesmazatelné místo br.
Františku Bělohlávkovi.
Narodil se 7. června r. 1902 v Uhříněvsi u Říčan. Do Masarykova rodiště ho přivedl nástup
zaměstnání v tabákové továrně, kde pracoval jako strojní zámečník. Vzhledem k svému
vlasteneckému založení i inklinaci k tělovýchově se záhy stál členem místní T.J.Sokol, kde vystupoval
nejen jako pilný cvičenec, ale též v roli předního pracovníka jejího bio-odboru.
Tomu zanedlouho po dokončení výstavby sokolovny a slavnostním otevření objektu 8. června r. l950
vyvstaly náročné úkoly, když v tamním divadelním sále začala být provozována také bio představení
Bia Sokol. Zakrátko jich ještě přibylo po koupi kina Lucerny /pozdější lokací v ulici Dolní Valy. Plodem
zvýšeného zatížení však byly solidní příjmy, které přispěly k rychlé úhradě nákladů za vybudování
sokolského stánku.
Po obsazení českých zemí ozbrojenými silami hitlerovského Německa 15. března r. 1959 a násilném
zřízení t.zv. Protektorátu, nevyjímajícího Hodonín, br. Bělohlávek spatřoval svoje poslání v zapojení
do boje za odčinění tohoto bezprávného aktu. Pro aktivitu v zdejším sokolském hnutí odporu, takřka
splývajícího s působností okresní a městské složky vojenské ilegální organizace Obrana národa, ho
získal velitel jednoho z jejích družstev br. Bedřich Müller, úředník Zemědělské nemocenské
pojišťovny. Participoval pak na kolektivu určené činnosti zpravodajské /zejména sledování dění a
pohybu na poště/a rozšiřování ilegálních tiskovin rozmnožovaných přímo výše jmenovaným
velitelem.
Z pozice člena sokolského bioodboru byl zasvěcen do manipulací s krácením tržeb v kině Lucerna,
jímž z ušetřených částek vznikal tajný fond, používaný ke krytí výdajů spojených s provozem ilegálních
převodových linek českých vlastenců na Slovensko /prchajících tudy do tvořící se zahraniční
československé armády/ a finančních nebo hmotných podpor rodinám uvězněných, do exilu odešlých
či v ilegalitě se pohybujících odbojářů. Po dobu možné sokolské kinoprodukce se rovněž podílel na
výběru filmů posilujících víru v osvobození z kruté poroby a vítězství spravedlnosti.
Přímý úder gestapa, drasticky střežícího vládu nacistických uchvatitelů moci, jej zasáhl poprvé v
červenci r. 1941, v Čase hromadného tažení proti Sokolu i Obraně národa. Stalo se tak ve velké vlně
zatýkání, následující po zastavení činnosti České obce sokolské na všech stupních 12. dubna r. 1941,
představující předehru ke katovské éře tzv. zastupujícího říšského protektora, cynického masového
vraha Reinharda Heydricha.
Vydržel statečně tři dny nevybíraných výslechů, což mu ještě na čas umožnilo návrat k nejbližším.
Nezůstal ale ušetřen mstivého běsnění za atentát na tohoto krutého teroristu 27. května r. 1942. 8.
října t.r. byl znovu zatčen a odvlečen nejprve do věznice v Uherském Hradišti, odkud putoval k soudu
do Vratislavi, jenž nad ním 18. dubna r. 1943 vynesl rozsudek 2 roky káznice, které prožíval v Groess
Strehlitz a Siegenburgu. Po odpykání však, dle běžné gestapácké praxe, propuštěn nebyl, nýbrž
převezen do Kounicových kolejí v Brně: Za krátký čas pak odtud transportován do vyhlazovacího
tábora ve Flossenburgu, kde následkem nehumánních životních podmínek 10. února r. 1945 zahynul.
Nedopusťme, aby světlá památka těchto obětí se ztrácela z historického povědomí v zájmu
neopakovatelnosti podobných hrůz.
Mgr. Miloš H y n e k
Vzdělavatel T.J. SOKOL HODONÍN